„Lupine 21“ – 29. 4. 2009

Mnohokrát se prosekal spoustou bojových nasazení v Bf 109 i Me 262, ale boj se svou nejhorší chorobou nevyhrál. Ztráta každého z našich veteránů je pro nás těžká a nenahraditelná. Tato ztráta je pro nás ještě mnohem víc. S Hellmutem nám neodchází „jen“ veterán, účastník bitvy 11. 9. 1944, ale především kus duše tohoto muzea. Dost obtížně se tento pocit popisuje, však kdo Hellmuta znal, pochopí, co mám na mysli.

 

 

Měli jsme neskutečně krásnou možnost si být s Hellmutem blízcí více než deset let. Z původního společného zájmu o historii, jíž byl součástí, se tento vztah posunul do velikého přátelství. Pro něho to bylo jedenáct let, osmina z jeho dlouhého a krkolomného života – ne až tak málo; pro nás to byla víc než čtvrtina našich dosavadních životů. Trochu nepoměr, ale ten společný čas byl stejný. A pro obě strany obohacující.

Hellmutův nádherný a klukovský úsměv a dobrá nálada byly od roku 1998 součástí všech našich zářijových setkání veteránů v Kovářské, kam jezdil v doprovodu své báječné a starostlivé ženy Helgy. Několikrát jsme se za nimi vypravili i do Hamburku. I přes vše co prožil a přes své obtížné a dlouhodobé zdravotní potíže (nebo spíš právě proto) nás vždy dokázal při takových setkáních naplnit elánem a nádherným lidstvím. Měl muzeum velmi rád a snažil se mu všemožně pomoci. Hellmut byl – a asi i pořád je – talismanem.

V hellmutově vrásčitém obličeji byly unavené, ale jiskrné oči, ve kterých hořely stejné plamínky, jaké jsme mohli vypozorovat na jeho válečných fotografiích, v obličeji toho drzého dvacetiletého kluka, který i přes to, že byla válka, si chtěl užívat života naplno a shodou spíš špatných než dobrých okolností se proháněl nad Evropou v nejvyspělejších stíhačkách té doby…

Musím zopakovat větu z počátky tohoto článku - s Hellmutem určitě odešel velký kus duše našeho muzea.

Ale neodešlo to, co dal on do duše nám, čím nás dokázal obohatit. 
A je určitě naší povinností dál udržovat a budovat muzeum takové, jaké ho měl on rád. A pak se možná ani ta hellmutova duše odsud neztratí…

1. 5.2009
Jan Zdiarský

 

---

 

Při 60 výročí bitvy, v roce 2004, se svým
spolubojovníkem z 11.9.1944, H.G. Lemmerem
(foto J. Říha)

Milovník života Hellmut Detjens, Hamburg, ca 1941

  

Září 2004: s Petrem Frankem na hřbitově v Oberhofu,
kde jsou pohřbeni tři letci z III./JG 4 padlí 11.9.1944,
mezi nimi hellmutův přítel z výcviku, Jakob Cryns

 

Pro mě jistě vzácná fotografie s Hellmutem
v hangáru chomutovského Aeroklubu. 
V pozadí je totiž L-13 Blaník OK-9711,
se kterým jsem v letech 1988-89 létal 
(foto Peter Kaššák)

 

NEPŘEHLÉDNĚTE: Rozhovor s Hellmutem Detjensem v archivu Českého rozhlasu  Kovářská, 2006