Jagdgeschwader 4
Jagdgeschwader 4 - Luftwaffe
Jagdgeschwader 4 sestával
ze Stab, I., II. Sturm, III. a IV. Gruppe.
Geschwader byl na konci války těžce nasazen při obraně Říše. Stroje které používaly jeho jednotky byly zejména Messerschmitty Me 109 verzí G a K a FW 190 verzí A a D-9.
Od srpna 1943 až do konce války byla JG 4 umístěna na více než 30 letištích, včetně Mizil, Ferrara, Dortmund, Bad Lippspringe, Welzow, Frankfurt/Rhein-Main, Neuhausen, Alteno, Ansbach, Salzwedel, Leck, Jüterbog-Damm, Finsterwalde a Neukirchen.
Jagdgeschwader 4 byl jednou z německých jednotek které během své činnosti utrpěly velmi těžké ztráty. 11. září 1944 utrpěla jednotka ztráty více než 50ti procentní.
I. Gruppe Jagdgeschwader 4 byla nasazena od roku 1943 k obraně Mizil a ropných polí v oblasti Ploesti, Rumunsko. Až do konce roku 1943 bránila ropná pole proti útokům těžkých bombardérů 15th USAAF startujícím ze základen v severní Africe. Poté byla Gruppe určena k obraně Říma a severní Itálie. Pozemní jednotky spojené s Gruppe rovněž bojovaly proti partizánům v oblasti.
V létě 1944 byl prozatímní “jednogruppový” Geschwader přesunut do Kasselu, kde byl reorganizován.
Zde byl ustaven Stab JG 4, II. Gruppe byla zformována v Salzwedelu, částečně ze známé "Sturmstaffel 1" majora von Kornatzki a z I./ZG 1. Tato nově vzniklá Gruppe byla vybavena těžce pancéřovanými a vyzbrojenými FW 190A8/R-2 podle vzoru von Kornatzskiho Sturmastaffel 1. Jednotka byla určena přímo pro boj s formacemi amerických těžkých bombardérů a získala název "Sturmgruppe". Ve stejnou dobu byla zformována také III. Gruppe, která byla vybavena Messerschmitty Me 109G. Během podzimu 1944 byly II. a III. Gruppe silně nasazeny do bojů a utrpěly znační ztráty.
Letecká bitva 11. 9. 1944 znamenala pro mnoho jejích pilotů první bojový let.
V říjnu 1944 byla vytvořena IV. Gruppe, vyzbrojená stejně jako většina JG 4 Messesrschmitty Me 109. Od listopadu 1944 Geschwader operoval z letiště u Frankfurtu nad Mohanem. Během Ardenské ofenzívy a operace Bodenplatte Geschwader znovu utrpěl těžké ztráty.
V polovině ledna 1945 byla jednotka v Guben-Jüterbog doplněna o nové mladé, povětšinou nezkušené, piloty. V Guben-Jüterbog část Geschwaderu zůstala až do konce války v květnu 1945.
- I. Gruppe: 1./JG4 (Staffel) byla zformována z 1./JG77 v srpnu 1943 v rumunském Mizil. 2./JG4 byla zformována o několik měsíců později. Stab I. Gruppe, 3. a 4. Staffel JG4 byly zformovány později v r. 1943 v Mizil, válku zakončily v Leck 8. 5. 1945.
- II. Gruppe: byla zformována v červnu 1944 v Salzwedelu z I./ZG1 a z části Sturmstaffel 1.
- III. Gruppe: byla zformována v červnu July 1944 v Rotenburgu z III./ZG1 (9./JG4 z Ergänzungsstaff l./ZG1).
- IV. Gruppe: byla zformována v říjnu 1944 ve Finsterwalde z II./JG5
Komodoři JG 4
- Maj. Gerhard Schöpfel, červen 44 - 6. srpna 44,
- ObLt. Gehard Michalski, 6. srpna 44 - 8. května 45.
Začlenění JG 4
Luftflotte 4, Jafü Balkan, Jafü Oberitalien, Jafü Mittelrhein 1. JD,3. JD, 5. JD, 3 Flieger-Division
Trosky JG 4 zakončily svou válečnou pouť v dubnu až květnu 1945 ve středním Německu. II. (Sturm) Gruppe s FW 190 odlétala své poslední bojové lety během "Berlínské operace” proti sovětským vojskům u bran Berlína. Jedním z jejích posledních sestřelených letců byl Manfred Kudell, který měl svou bojovou činnost spojenu se II. (Sturm) / JG 4 od jejích prvních bojových dnů, včetně 11.9.1944, až do konce války. Pan Kudell je dnes blízkým přítelem muzea.
11. 9. 1944 byly do nasazení v oblasti Saska odeslány II.(Sturm) a III. Gruppe JG 4. v tu dobu ze základen Alteno a Welzow v oblasti Cottbusu. II.(Sturm) Gruppe v tu dobu velel Major Günter von Kornatzki, III. Gruppe byla pod vedením Hptm. Johannese Kaufmanna.
Obě tyto jednotky zaútočily na formace 100th a 95th BG a způsobily okamžité sestřelení 13 bombardérů, za vážného poškození mnoha dalších. V boji s bombardéty a se stíhači 339th a 55th FG ztratili několik desítek FW 190 a Me 109. 21 jejich pilotů bylo zabito, devět dalších vážněji zraněno.
FW-190D-9 pilotovaná Oblt. Gerhardem Michalski, Gerhard Michalski byl jedním ze stíhacích pilotů kteří létali už v Bitvě o Británii spolu se známým "Henri" von Maltzahn, velitelem II./JG 53 "Pik As". Michalski létal společně s Maltzahnem také na východní frontě a v letecké bitvě nad Maltou, kde sestřelil 26 britských stíhačů. V červnu 1942 se stal velitelem II./JG 53. In srpnu 1944, bylo Michalskimu svěřeno velení JG 4. Zobrazenou "Doru 9" létal v období německého ústupu na východní frontě během jara 1945. Oberstleutnant Gerhard Michalski přežil válku se 73 vítězstvími. Osudnou se mu stala autonehoda v roce 1946. |
Geschwader "Reichsverteidigung" – označení strojů náležících k obraně říše pro JG 4 byly černo-bílo-černé pruhy na trupu letounů. Toto označení si speciálně pro JG 4 přenesl ze Sturmstaffel 1 Major von Kornatzki, první velitel II. Sturmgruppe JG 4
Stíhači JG 4 také často užívali černo-bílé spirály na vrtulových kuželích, stejně jako bílý pás na přídi letounu.
Některé letouny JG 4 nosily na motorovém krytu rovněž Geschwaderzeichen – znak jednotky, který tvořil modrý štít se šedou nebo stříbrnou rytířskou přilbou s rudým chocholem, přičemž existovaly i jiné barevné varianty.
Tento znak byl poprvé užíván II. Sturmgruppe, ovšem později se objevoval i na letounech jiných Gruppe JG 4.
Označení stíhacích Gruppe jednotek Luftwaffe
I. Gruppe | II. Gruppe |
- | |
III. Gruppe | III. Gruppe (varianta) |
- | |
IV. Gruppe | IV. Gruppe (varianta) |
Jagdgeschwader 4 byla jednou z pouze tří jednotek Luftwaffe které v rámci své struktury zahrnovaly rovněž "Sturmgruppe". Byla to II. Sturmgruppe / JG 4 která se významně zúčastnila bitvy 11. 9. 1944 nad Krušnohořím.
Tato jednotka byla vybavena letouny Focke Wulf FW 190 A-8/R2 (viz. ilustrace), které byly upraveny pro boj s těžkými čtyřmotorovými bombardéry při nejtěsnějším přiblížení.
Tyto FW190 bývaly létány velmi odvážnými piloty a byly nazývány "Sturmböck" nebo "Sturmjäger". Termín "Rammjäger" (cílené srážení protivníka vlastním letounem i za cenu vlastního života) je pro tyto jednotky a jejich piloty nekorektní.
Přídatné vybavení letounů používaných Sturmgruppe bylo zejména ve výzbroji a pancéřování. Na boky pilotního prostoru byly přidány 5 mm pancéřové pláty, nazývané "Panzer Platten". Rovněž přibylo 30 nebo 60 mm silné pancéřové sklo po bocích překrytu pilotní kabiny. Podstatná byla změna ve výzbroji. dva 20 mm kanóny MG 152 ve vnější části obou polovin křídla byly nahrazeny 30 mm kanóny MK 108. Palebná síla takových strojů byla opravdu velká (2 x 20 mm, 2 x 30 mm a 2 x 13 mm kanóny a kulomety). K doprovodu těchto těžkých a pomalých stíhačů bývaly nasazovány speciální skupiny s Me 109, které měly zajišťovat ochranu před americkými doprovodnými stíhači, zatímco FW 190 útočily na bombardéry. Během 11. 9. 1944 byla II. (Sturm)/JG 4 doprovázena III./JG 4.
Od roku 1997 je každoročně naším muzeem
organizováno setkání bývalých příslušníků JG 4,
"Fliegerstammtisch JG 4"
Manfred Kudell, bývalý pilot II. Sturm / JG4(v bílém saku uprostřed) v Kovářské, během ceremonie otevření muzea v září 1997
JG4 v Kovářské - září 1997, jako naši VIP hosté během slavnostního otevření muzea.(zleva): Heinz Zimmer (III./JG 4), Hans Klaffenbach (III./JG 4),Manfred Kudell (II. Sturm/JG 4), Günter Kinner (III./JG 4) se ženou, zcela vpravo - Oskar Butenopp (III./JG 4)
JG 4 v Kovářské - září 1999, 55. výročí bitvy .Vlevo: Dr. Herbert Chlond (II.Sturm/JG 4) a Heinz Zimmer (III./JG 4). V pozadí - vitrína věnvaná Uffz Heinzi Schienovi (III./JG 4), padlému 11. 9. 1944
Unikátní setkání zorganizované muzeem: paní Dora Fischer (vlevo), sestra Uffz. Heinze Schiena, padlého 11. 9. 1944, při setkání s Helmutem Detjensem, který vzpomíná na svou misi 11. 9. 1944, která byla poslední pro jeho přítele Heinze Schiena ze stejné Staffel.
Eric Mombeek - historie JG 4Vol. 1, Vol. 2.