Historie letecké bitvy 11.9.1944

11. září 1944 se nad Krušnými horami, na pomezí česko-německých hranic, střetla formace letounů B-17G Flying Fortress od 100. bombardovací skupiny ("The Bloody Hundredth”), 3. bombardovací divize, doprovázená stíhacími P-51 Mustang od 55. a 339. stíhací skupiny 8. USAAF s formací německých záchytných stíhačů Me 109 a FW 190 od II.(Sturm) a III. Gruppe Jagdgeschwader 4. Došlo k bojům, při kterých bylo sestřeleno více než 50 strojů. Vzhledem k prudkosti bitvy dopadla většina sestřelených letadel na velice malém území českého a německého Krušnohoří. Tento slunečný zářijový den se zapsal do historie jako Černé pondělí nad Krušnohořím.

100. bombardovací skupina, známá jako "Krvavá Stovka”, ztratila v boji více než třetinu strojů, které na tuto misi vyslala. Ztráty JG 4 byly padesátiprocentní... Jen v prostoru Kovářské havarovaly čtyři B-17G a nejméně pět německých stíhačů. V okolí několik kilometrů vzdáleného německého Crottendorfu a Neudorfu dopadly další tři B-17G a tři stíhači JG 4. Mnoho dalších strojů dopadlo v blízkých regionech, řada ostatních se vracela na základny s bojovým poškozením.

Americké bombardéry startovaly ze základny Thorpe Abbotts a jejich stíhací doprovod ze základen Fowlmere a Wormingford ve východní Anglii. Letouny JG 4 startovaly ze základen Welzow a Alteno. Cílem 100. bombardovací skupiny byly rafinérie v německém Ruhlandu.

Do bojů se se ztrátami a vítězstvími zapojila také 95. bombardovací skupina 8. USAAF, která startovala z anglické základy Horham.

Po polovině století...

Součástí vzpomínkové akce k 50. výročí bitvy 11.9.1994 bylo odhalení pomníku sestřeleným letcům. Základní škola v Kovářské, známá tím, že na ni během bitvy dopadla zadní část jedné ze sestřelených B-17, získala čestné pojmenování ”Základní škola Sgt. J. C. Kluttze”, po spodním střelci tohoto stroje, který havárii své B-17 přežil. Pomník odhalili čeští letečtí veteráni, příslušníci britské Royal Air Force. Dva z nich, Genmjr. František Fajtl, DFC a Genmjr. Alois Šiška, sejmuli bílé sukno z pomníku věnovaného jejich spojeneckým kamarádům, ale také bývalým nepřátelům z Luftwaffe, přesně ve 12 hodin a 21 minut, v čas, kdy se přesně před padesáti lety zastavily hodinky jednoho ze sestřelených letců.
Do zvuku zvonů v ten okamžik zaburácely přítomným nad hlavami motory dvou bitevních letounů, jejichž piloti se jménem českého vojenského letectva připojili rovněž svými pozdravy a uctili památku padlých.

O tři roky později, v září 1997, se v Kovářské setkali po 53 letech přímí protivníci z této bitvy, němečtí a američtí letci, aby zde otevřeli muzeum jí věnované. Svým osobním přátelstvím navázaným 53 let poté, co proti sobě na krušnohorském nebi bojovali, dokázali nesmyslnost této letecké bitvy, jakož i všech jiných bitev a válek. Nesmyslnost, kterou si podle jejich slov musíme neustále připomínat jako varování příštím generacím.

Poprvé od skončení druhé světové války se vrátili na místa, kde si 11. září 1944 prožili své peklo, kde se zachránili na padácích z hořících letounů, nebo kde padli jejich kamarádi.

Během této čtyřdenní akce, jejímž vrcholem bylo slavnostní otevření Muzea, se vrátili znovu na krušnohorské nebe, podívali se na místa dopadu strojů sestřelených v této bitvě, zúčastnili se slavnostního koncertu a mše za letce padlé 11. 9. 1944 v kostele sv. Michaela v Kovářské, uspořádali besedu pro veřejnost.

Otevřením muzea v září 1997 nastala nová kapitola "Černého pondělí nad Krušnohořím". Muzeum je nejen ojedinělou kolekcí dokumentující největší válečnou událost rozlehlého česko-německého regionu Krušných hor, ale napomáhá také zakrytí bílých míst v historii druhé světové války v Evropě.

Mnohem detailnější informace o průběhu bitvy je možno získat buď přímo v expozci, nebo v publikaci "Cerné pondělí nad Krušnohořím" vydané muzeem již v pátém vydání (2005; první vydání 1994).